Na skutečnostech stanovených zákonem má každý občan České republiky právo se bránit a chránit tak svá práva. Je ale důležité si uvědomit, že nám zákon na jedné straně umožňuje se bránit v krajních situacích i za použití "bojových technik", ale není možné si dovolit úplně cokoli. Z tohoto důvodu by se každý, kdo se zabývá sebeobranou měl seznámit i s právní podstatou sebeobrany a tím tak značně snížit riziko právního postihu za své jednání. Těmi nejdůležitějšími paragrafy jsou:


§ 28 krajní nouze

§ 29 nutná obrana

§ 32 oprávněné použití zbraně

§ 76 zadržení osoby podezřelé (odstavec 2)



A tady je jejich znění:


§ 28

Krajní nouze


(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.



§ 29

Nutná obrana


(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.



§ 32

Oprávněné použití zbraně


Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.



§ 76

Zadržení osoby podezřelé


(odstavec 2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.