Pádové techniky

Techniky pádů jsou nezbytnou součástí tréninku sebeobrany. Studenti se musí seznámit s tím, jak správně používat tělo v situaci, kdy je oponentem vržen k zemi.

V bojových uměních se velice často trénují pádové techniky v halách, které jsou vybaveny povrchem pro trénink bojových umění - tatami. Cvičící mají často různé sportovní oblečení, jako třeba kimono, které umožňuje volný a bezpečný pohyb. Avšak to není příliš ideální. Adepti sebeobrany by měli trénovat v oblečení, které běžně používají, v běžné obuvi a také na tvrdé podlaze nebo aspoň po nějaké době.

Nácvik pádových technik je složen z metod do různých směrů - vpřed, stranou, diagonálně a vzad. Také jsou nacvičovány s přetočením těla a nebo s jeho zastavením v pádu. Vše má své specifika. V každém případě není vhodné se při pádových technikách spoléhat na ruce a to jak v momentě, kdy bychom se chtěli o ruce zapřít. Zde hrozí riziko jejich přetížení a poranění. Dalším relativně komplikovaným pohybem z hlediska vlastní bezpečnosti je moment, kdy ruka "odplácne" o zem, aby byla rozložena váha padajícího těla. V některých případech to nejde jinak. Jsou ale jsou momenty, kdy takovýmto pohybem vystavujeme svou ruku zbytečnému poranění.

Z hlediska profesní sebeobrany musíme zohlednit přítomnost služebního opasku s  výstrojí a výzbrojí, která nám bude výrazně komplikovat techniku klasického pádu s přetočením těla (do kotoulu).

Rozdělení pádových technik by mělo obsahovat nejčastěji i méně často používané pádové techniky. Důležité kritérium pro rozdělení pádových technik je její směr. Ten je shodný se směrem předchozího pohybu.


Technika pádu vpřed s přetočením těla

Jedná se většinou o situaci, kdy do nás někdo prudce strčí, srazí nás na zem a nebo jsme skrze některou z technik hozeni oponentem na zem. 

Při tomto pádu "do kotoulu" nepadáme na zem přes hlavu, ale přes své rameno. Nechceme, aby hlava byla vystavena riziku nárazu o zem, kdy by mohlo vzniknout krvácivé zranění či silný otřes, který by výrazně limitoval možnost další sebeobranné činnosti. Z pádové techniky vstáváme přes klek na jedné noze tak, že se ihned otáčíme směrem vzad, abychom mohli identifikovat případné další nebezpečí. NIKDY NEPROCVIČUJTE TECHNIKU TAKOVÉHO PÁDU S PŘECHODEM DO STOJE VE SMĚRU POHYBU TĚLA! VŽDY MUSÍTE ZOHLEDNIT, KDE STOJÍ PŘÍPADNÝ OPONENT. 




Technika pádu vzad s přetočením těla

Pád vzad je rozhodně komplikovanější situací. Je zde riziko pádu na předmět, který nevidíme a tak není možnost mu jakkoli předejít. Samotný pohyb je opět proveden po diagonální dráze přes naše záda tak, abychom se zvedali přes své rameno. Nikdy neprovádějte tuto techniku ve směru páteře, kterou byste vystavovali zvýšenému riziku poranění, ale také byste následně ohrozily vaší hlavu, která by, s téměř stoprocentní pravděpodobností, udeřila temenem o zem. To je velice nebezpečné.

U technik vzad je v moderních bojových disciplínách praktikuje dynamický, pružný úder paží do podložky. Nedělejte to! Tato metoda pohybu paží byla vytvořena pro prostředí sportovního úpolu, který je praktikován na měkčených podlahách, např. s tatami. V případě, že byste tento pohyb praktikovali na tvrdém povrchu riskovali byste možnost poranění paže. Což opět výrazně sníží další sebeobranné možnosti.

Když se z pádu zvedáte do stoje, jdete opět přes klek na jedné noze a nepomáháte si rukami tlakem proti zemi. Ruce musí být v tomto okamžiku před vaším tělem připravené čelit dalšímu případnému útoku.


Vztyk ze země